Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou.
Srovnání překladů Nového Zákona Bible Kralické a Bible Ekumenické. Jejich rozdíly jsou dány především zdroji, ze kterých byly překládány. V tabulce níže je uveden verš, ve kterém je rozdíl a dále uvedeny zdroje původních řeckých textů a posledním sloupci změny v Ekumenickém překladu s poznámkami.
Celou tabulku srovnání Biblí najdete v tomto PDF souboru
Biblické texty v originálním jazyce se skládají ze dvou základních částí:
• Starý zákon: většina napsaná v hebrejském jazyce, část v aramejském jazyce
• Nový zákon: napsán v řeckém jazyce
Většinou není moc sporů o originály Starého Zákona, proto se tady budeme zabývat především texty v originálním jazyce, které se používají k překladu Nového Zákona:
Latinské "Textus Receptus" v překladu znamená "Přijatý Text". Tento text byl původně sestaven Erasmem (1466 - 1536) a dále korigován Stephanem a Bezou, Ovšem ani Erasmus nevytvořil text sám, ale postavil tento text na práci svých předchůdců: Jeromým (347-420), Thomase Linacre (1460-1524) a Johna Coleta (1467-1519).
V čem je vlastně problém? Původní texty, ať to byly evangelia, dopisy, či ostatní byly přepisovány růzými skupinami lidí s různými záměry. Pokud by všichni chtěli zachovat původní zvěst, bylo by to krásné. Věšina ovšem patřila k různým sektám, které například odmítaly Ježíšovo božství, nebo odmítali Starý Zákon, nebo třeba k učencům, kteří se zaobírali studiem filozofie a tyto spisky pro ně byly jen dalším filozofickým směrem. Proto většina těchto opisů nemá věrohodný původ. Není až tak důležité stáří textu, ale jeho věrohodnost!
A na to se zaměřili výše zmínění učenci, kteří sbírali tyto co nejvíce věrohodné opisy a z nich vytvořili co nejvěrnější původní text zvaný Textus Receptus. Tento text byl také použit k překladu Bible Kralické.
Byzantský text je založen na opisech, které se zachovaly ve východním směru křesťanství, tzv. Byzantská tradice. Tyto opisy se staly základem, který Erasmus použil pro vytvoření Textu Receptu.
Tento text byl často použit k překladům v Ortodoxní církvi.
Text byl pojmenován po jejich autorech: biskup Anglikánské cíkrve Brooke Foss Westcott a professor Fenton John Anthony Hort z Cambridge University. Oba přišli s názory, že čím starší opis, tím lepší zdroj textu. Jako vzor si našli dávno známý text Vatikánský kodex, který byl při tvorbě Textu Receptu zavržen jako nevěrohodný a Sinajský kodex, který byl nalezen až v roce 1844 a je tzv. Alexandrijského typu. To znamená, že to byl přepis pro Alexandrijskou knihovnu, což bylo takové filozofické centrum. Přepis byl ovšem udělán stylem čtivé řečtiny, podobně, jako se dnes dělají některé moderní překlady, s důrazem na jednoduchost čtení.
Mezi Textem Receptem a Westcott-Hort verzí je asi 6000 rozdílů, neboli je shodných asi 85% textu. Naproti tomu rozdíly mezi Byzatským textem a různými verzemi Textu receptu jsou jen desítky většinou drobných změn. Větších změn je asi 10.
Jaká škoda, že většina nových překladů je podle Westcatt-Hort textu pouze s přihlédnutím k Textu Receptu a dalším zdrojům. Takto je přeložená např. Ekumenická Bible, která je v tabulce porovnání verzí, ale také třeba Bible 21. století (Bible21).
Když budete číst a studovat Bibli, zkontrolujte si, jaký je její zdroj. Ne jen zdroj, ze kterého byla překládána, ale i to, kdo a proč ji překládal. Ďábel nespí a moc dobře si je vědom, že pokud se mu podaří zmanipulovat Písma, tak se mu podaří i zmanipulovat Boží děti, které taková písma čtou.
Použité zdroje:
http://textusreceptusbibles.com/History
https://www.wayoflife.org/reports/which_edition_of_received_text_should_we_use.html