Bible Kralická
King James Version
1. Jefte pak Galádský byl muž udatný a byl syn ženy nevěstky,
z níž zplodil Galád řečeného Jefte.
1. Now Jephthah the Gileadite was a mighty man of valour, and he was the son of an harlot: and Gilead begat Jephthah.
2. Ale i manželka Galádova naplodila mu synů, a když
dorostli synové manželky té, vyhnali Jefte. Nebo řekli jemu:
Nebudeš děditi v domě otce našeho, nebo jsi postranní ženy syn.
2. And Gilead's wife bare him sons; and his wife's sons grew up, and they thrust out Jephthah, and said unto him, Thou shalt not inherit in our father's house; for thou art the son of a strange woman.
3. Protož utekl Jefte od tváři bratří svých, a bydlil v zemi
Tob; a sběhli se k Jefte lidé povaleči, a vycházeli s ním.
3. Then Jephthah fled from his brethren, and dwelt in the land of Tob: and there were gathered vain men to Jephthah, and went out with him.
4. Stalo se pak po těch dnech, že bojovali Ammonitští proti
Izraelským.
4. And it came to pass in process of time, that the children of Ammon made war against Israel.
5. A když počali bojovati Ammonitští proti nim, odešli starší
Galádští, aby zase přivedli Jefte z země Tob.
5. And it was so, that when the children of Ammon made war against Israel, the elders of Gilead went to fetch Jephthah out of the land of Tob:
6. I řekli k Jefte: Poď a buď vůdce náš, abychom bojovali
proti Ammonitským.
6. And they said unto Jephthah, Come, and be our captain, that we may fight with the children of Ammon.
7. Odpověděl Jefte starším Galádským: Zdaliž jste vy mne
neměli v nenávisti, a nevyhnali jste mne z domu otce mého?
Pročež tedy nyní přišli jste ke mně, když ssouženi jste?
7. And Jephthah said unto the elders of Gilead, Did not ye hate me, and expel me out of my father's house? and why are ye come unto me now when ye are in distress?
8. I řekli starší Galádští k Jefte: Proto jsme se nyní
navrátili k tobě, abys šel s námi a bojoval proti Ammonitským,
a byl nám všechněm obyvatelům Galádským za vůdce.
8. And the elders of Gilead said unto Jephthah, Therefore we turn again to thee now, that thou mayest go with us, and fight against the children of Ammon, and be our head over all the inhabitants of Gilead.
9. Tedy odpověděl Jefte starším Galádským: Poněvadž mne zase
uvodíte, abych bojoval proti Ammonitským, když by mi je dal
Hospodin v moc, budu-li vám za vůdce?
9. And Jephthah said unto the elders of Gilead, If ye bring me home again to fight against the children of Ammon, and the LORD deliver them before me, shall I be your head?
10. I řekli starší Galádští k Jefte: Hospodin bude svědkem
mezi námi, jestliže neučiníme vedlé slova tvého.
10. And the elders of Gilead said unto Jephthah, The LORD be witness between us, if we do not so according to thy words.
11. A tak šel Jefte s staršími Galádskými, a představil jej
sobě lid za vůdci a kníže, a mluvil Jefte všecka slova svá před
Hospodinem v Masfa.
11. Then Jephthah went with the elders of Gilead, and the people made him head and captain over them: and Jephthah uttered all his words before the LORD in Mizpeh.
12. Potom poslal Jefte posly k králi Ammonitskému s tímto
poručením: Co máš ke mně, že jsi vytáhl na mne, abys bojoval
proti zemi mé?
12. And Jephthah sent messengers unto the king of the children of Ammon, saying, What hast thou to do with me, that thou art come against me to fight in my land?
13. I odpověděl král Ammonitský poslům Jefte: Že vzal Izrael
zemi mou, když vyšel z Egypta, od Arnon až k Jaboku a až k
Jordánu; protož nyní vrať mi ji pokojně.
13. And the king of the children of Ammon answered unto the messengers of Jephthah, Because Israel took away my land, when they came up out of Egypt, from Arnon even unto Jabbok, and unto Jordan: now therefore restore those lands again peaceably.
14. Opět pak poslal Jefte posly k králi Ammonitskému,
14. And Jephthah sent messengers again unto the king of the children of Ammon:
15. A řekl jemu: Takto praví Jefte: Nevzalť Izrael země
Moábské, ani země synů Ammonových.
15. And said unto him, Thus saith Jephthah, Israel took not away the land of Moab, nor the land of the children of Ammon:
16. Ale když vyšli z Egypta, šel Izrael přes poušť až k moři
Rudému, a přišel do Kádes.
16. But when Israel came up from Egypt, and walked through the wilderness unto the Red sea, and came to Kadesh;
17. Odkudž poslal Izrael posly k králi Edomskému, řka:
Prosím, nechť projdu skrze zemi tvou. A nechtěl ho slyšeti
král Edomský. Poslal také k králi Moábskému, a nechtěl
povoliti. A tak zůstal Izrael v Kádes.
17. Then Israel sent messengers unto the king of Edom, saying, Let me, I pray thee, pass through thy land: but the king of Edom would not hearken thereto. And in like manner they sent unto the king of Moab: but he would not consent: and Israel abode in Kadesh.
18. Potom když šel přes poušť, obcházel zemi Edomskou a zemi
Moábskou, a přišed od východu slunce zemi Moábské, položil se
před Arnon, a nevešli na pomezí Moábské; nebo Arnon jest meze
Moábských.
18. Then they went along through the wilderness, and compassed the land of Edom, and the land of Moab, and came by the east side of the land of Moab, and pitched on the other side of Arnon, but came not within the border of Moab: for Arnon was the border of Moab.
19. Protož poslal Izrael posly k Seonovi králi Amorejskému, to
jest, k králi Ezebon, a řekl jemu Izrael: Prosím, nechť projdu
skrze zemi tvou až k místu svému.
19. And Israel sent messengers unto Sihon king of the Amorites, the king of Heshbon; and Israel said unto him, Let us pass, we pray thee, through thy land into my place.
20. Ale Seon nedověřoval Izraelovi, aby přejíti měl pomezí
jeho. Protož shromáždil Seon všecken lid svůj, a položili se v
Jasa, a bojoval proti Izraelovi.
20. But Sihon trusted not Israel to pass through his coast: but Sihon gathered all his people together, and pitched in Jahaz, and fought against Israel.
21. I dal Hospodin Bůh Izraelský Seona i všecken lid jeho v
ruku Izraelských, a porazili je. I opanoval dědičně Izrael
všecku zemi Amorejského, té země obyvatele.
21. And the LORD God of Israel delivered Sihon and all his people into the hand of Israel, and they smote them: so Israel possessed all the land of the Amorites, the inhabitants of that country.
22. A tak opanovali všecko pomezí Amorejského od Arnon až k
Jaboku a od pouště až k Jordánu.
22. And they possessed all the coasts of the Amorites, from Arnon even unto Jabbok, and from the wilderness even unto Jordan.
23. Když tedy Hospodin Bůh Izraelský vyhladil Amorejského od
tváři lidu svého Izraelského, proč ty chceš panovati nad ním?
23. So now the LORD God of Israel hath dispossessed the Amorites from before his people Israel, and shouldest thou possess it?
24. Zdaliž tím, což tobě dal Chámos bůh tvůj k vládařství,
vládnouti nemáš? Takž, kterékoli vyhladil Hospodin Bůh náš od
tváři naší, jejich dědictvím my vládneme.
24. Wilt not thou possess that which Chemosh thy god giveth thee to possess? So whomsoever the LORD our God shall drive out from before us, them will we possess.
25. K tomu pak, zdali jsi ty čím lepší Baláka syna Seforova,
krále Moábského? Zdali se kdy vadil s Izraelem? Zdali kdy
bojoval proti nim?
25. And now art thou any thing better than Balak the son of Zippor, king of Moab? did he ever strive against Israel, or did he ever fight against them,
26. Ješto již bydlí Izrael v Ezebon a ve vsech jeho, i v
Aroer, a ve vsech jeho, i ve všech městech, kteráž jsou při
pomezí Arnon, za tři sta let. Proč jste jí neodjali v tak
dlouhém času?
26. While Israel dwelt in Heshbon and her towns, and in Aroer and her towns, and in all the cities that be along by the coasts of Arnon, three hundred years? why therefore did ye not recover them within that time?
27. Protož ne já provinil jsem proti tobě, ale ty mně zle
činíš, bojuje proti mně. Nechť soudí Hospodin soudce dnes mezi
syny Izraelskými a mezi syny Ammonovými.
27. Wherefore I have not sinned against thee, but thou doest me wrong to war against me: the LORD the Judge be judge this day between the children of Israel and the children of Ammon.
28. Král pak Ammonitský neuposlechl slov Jefte, kteráž vzkázal
jemu.
28. Howbeit the king of the children of Ammon hearkened not unto the words of Jephthah which he sent him.
29. V tom nadšen byl Jefte duchem Hospodinovým, i táhl skrze
Galád a Manasse, prošel i Masfa v Galád, a z Masfy v Galád táhl
proti Ammonitským.
29. Then the Spirit of the LORD came upon Jephthah, and he passed over Gilead, and Manasseh, and passed over Mizpeh of Gilead, and from Mizpeh of Gilead he passed over unto the children of Ammon.
30. (Učinil pak Jefte slib Hospodinu, a řekl: Jestliže
jistotně dáš mi Ammonitské v ruku mou:
30. And Jephthah vowed a vow unto the LORD, and said, If thou shalt without fail deliver the children of Ammon into mine hands,
31. I stane se, že což by koli vyšlo ze dveří domu mého mně
vstříc, když se vrátím v pokoji od Ammonitských, bude
Hospodinovo, abych to obětoval v obět zápalnou.)
31. Then it shall be, that whatsoever cometh forth of the doors of my house to meet me, when I return in peace from the children of Ammon, shall surely be the LORD'S, and I will offer it up for a burnt offering.
32. Přitáhl tedy Jefte na Ammonitské, aby bojoval proti nim, a
dal je Hospodin v ruku jeho.
32. So Jephthah passed over unto the children of Ammon to fight against them; and the LORD delivered them into his hands.
33. I pobil je od Aroer, až kudy se jde do Mennit, dvadceti
měst, a až do Abel vinic porážkou velikou velmi; a sníženi jsou
Ammonitští před syny Izraelskými.
33. And he smote them from Aroer, even till thou come to Minnith, even twenty cities, and unto the plain of the vineyards, with a very great slaughter. Thus the children of Ammon were subdued before the children of Israel.
34. Když se pak navracoval Jefte do Masfa k domu svému, aj,
dcera jeho vyšla jemu vstříc s bubny a s houfem plésajících;
kterouž měl toliko jedinou, aniž měl kterého syna aneb jiné
dcery.
34. And Jephthah came to Mizpeh unto his house, and, behold, his daughter came out to meet him with timbrels and with dances: and she was his only child; beside her he had neither son nor daughter.
35. Stalo se pak, že když uzřel ji, roztrhl roucha svá a řekl:
Ach, dcero má, velices mne ponížila; nebo jsi z těch, jenž mne
kormoutí, poněvadž jsem tak řekl Hospodinu, aniž budu moci
odvolati toho.
35. And it came to pass, when he saw her, that he rent his clothes, and said, Alas, my daughter! thou hast brought me very low, and thou art one of them that trouble me: for I have opened my mouth unto the LORD, and I cannot go back.
36. Jemuž ona odpověděla: Můj otče, jestliže jsi tak řekl
Hospodinu, učiň mi podlé toho, jakžs mluvil; kdyžť jen dal
Hospodin pomstu nad nepřátely tvými, Ammonitskými.
36. And she said unto him, My father, if thou hast opened thy mouth unto the LORD, do to me according to that which hath proceeded out of thy mouth; forasmuch as the LORD hath taken vengeance for thee of thine enemies, even of the children of Ammon.
37. Řekla také otci svému: Nechť toliko toto obdržím: Odpusť
mne na dva měsíce, ať jdu a vejdu na hory a opláči panenství
svého, já i družičky mé.
37. And she said unto her father, Let this thing be done for me: let me alone two months, that I may go up and down upon the mountains, and bewail my virginity, I and my fellows.
38. Kterýž řekl: Jdi. I propustil ji na dva měsíce. Odešla
tedy ona i družičky její, a plakala panenství svého na horách.
38. And he said, Go. And he sent her away for two months: and she went with her companions, and bewailed her virginity upon the mountains.
39. A při dokonání dvou měsíců navrátila se k otci svému, a
vykonal při ní slib svůj, kterýž byl učinil. Ona pak nepoznala
muže. I byl ten obyčej v Izraeli,
39. And it came to pass at the end of two months, that she returned unto her father, who did with her according to his vow which he had vowed: and she knew no man. And it was a custom in Israel,
40. Že každého roku scházívaly se dcery Izraelské, aby
plakaly nad dcerou Jefte Galádského za čtyři dni v roce.
40. That the daughters of Israel went yearly to lament the daughter of Jephthah the Gileadite four days in a year.