Bible Kralická
King James Version
1. Potom *Agrippa řekl Pavlovi: Dopouštíť se, abys sám za sebe
promluvil. Tedy Pavel vztáh ruku, mluvil:
*25,13
1. Then Agrippa said unto Paul, Thou art permitted to speak for thyself. Then Paul stretched forth the hand, and answered for himself:
2. Na všecky ty věci, z kterýchž mne viní Židé, králi Agrippo,
za šťastného se počítám, že dnes před tebou odpovídati mám,
2. I think myself happy, king Agrippa, because I shall answer for myself this day before thee touching all the things whereof I am accused of the Jews:
3. A zvláště proto, poněvadž jsi ty povědom všech těch, kteříž
u Židů jsou, obyčejů a otázek. Protož prosím tebe, vyslyšiž mne
trpělivě.
3. Especially because I know thee to be expert in all customs and questions which are among the Jews: wherefore I beseech thee to hear me patiently.
4. O životu mém hned od mladosti mé, jaký byl od počátku
v národu mém v Jeruzalémě, vědí všickni Židé,
4. My manner of life from my youth, which was at the first among mine own nation at Jerusalem, know all the Jews;
5. Měvše mne prve zdávna v dobré známosti, (kdyby chtěli
svědectví vydati,) kterak vedle nejjistší sekty v našem
náboženství °byl jsem živ farizeus.
°23,6
Fp 3,5
5. Which knew me from the beginning, if they would testify, that after the most straitest sect of our religion I lived a Pharisee.
6. A nyní °pro naději toho &zaslíbení, kteréž se stalo otcům
našim od Boha, teď stojím, soudu jsa poddán,
°&Gn 3,15
22,18
26,4
49,10
Dt 18,15
&2S 7,12
&Ž 132,11
&Iz 4,2
7,14
9,6
&Jr 23,5
33,15
&Ez 34,23
37,24
&Dn 9,24
&Mi 5,2
Sk 24,15-21
6. And now I stand and am judged for the hope of the promise made of God unto our fathers:
7. K kterémužto zaslíbení dvanáctero pokolení naše, sloužíce
Bohu ustavičně dnem i nocí, naději má, že přijde; pro
kteroužto naději žalují na mne Židé, ó králi Agrippo.
7. Unto which promise our twelve tribes, instantly serving God day and night, hope to come. For which hope's sake, king Agrippa, I am accused of the Jews.
8. A tak-liž se to od vás za nepodobné k víře soudí, že Bůh
křísí mrtvé?
8. Why should it be thought a thing incredible with you, that God should raise the dead?
9. Ačť i mně se *zdálo, že by mi náležité bylo, proti jménu
Ježíše Nazaretského mnoho odporného činiti,
*8,3
1K 15,9
Ga 1,13
1Tm 1,13
9. I verily thought with myself, that I ought to do many things contrary to the name of Jesus of Nazareth.
10. Jakož °jsem i činil v Jeruzalémě, a mnohé z svatých já jsem
do žalářů dával, vzav moc od předních kněží. A když měli
mordováni býti, já jsem pomáhal ortele vynášeti.
°8,3
9,1
22,5
Ga 1,13
1K 15,9
1Tm 1,13
10. Which thing I also did in Jerusalem: and many of the saints did I shut up in prison, having received authority from the chief priests; and when they were put to death, I gave my voice against them.
11. A po všech školách často trápě je, přinucoval jsem, aby se
rouhali; a náramně rozlítiv se na ně, protivil jsem se jim, až
i do jiných měst na to jsem jezdil.
11. And I punished them oft in every synagogue, and compelled them to blaspheme; and being exceedingly mad against them, I persecuted them even unto strange cities.
12. A v tom, když jsem šel do Damašku, *s mocí a s poručením
předních kněží,
*9,2n
22,5
12. Whereupon as I went to Damascus with authority and commission from the chief priests,
13. O poledni na cestě, ó králi, uzřel jsem, °ano světlo
s nebe, jasnější nad blesk slunečný, obklíčilo mne, i ty, kteříž
se mnou šli.
°9,3
22,6
Mt 17,2
13. At midday, O king, I saw in the way a light from heaven, above the brightness of the sun, shining round about me and them which journeyed with me.
14. A když jsme my všickni na zem padli, slyšel jsem hlas
mluvící ke mně a řkoucí Židovským jazykem: Saule, Saule, proč mi
se protivíš? Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati.
14. And when we were all fallen to the earth, I heard a voice speaking unto me, and saying in the Hebrew tongue, Saul, Saul, why persecutest thou me? it is hard for thee to kick against the pricks.
15. A já řekl: I kdo jsi, Pane? A on řekl: Já jsem Ježíš,
kterémuž ty se protivíš.
15. And I said, Who art thou, Lord? And he said, I am Jesus whom thou persecutest.
16. Ale vstaň a stůj na nohách svých; nebo protoť jsem se tobě
ukázal, ať bych tebe *učinil služebníkem a svědkem i těch věcí,
kteréž jsi viděl, i těch, v kterýchžto ukazovati se budu tobě,
*22,15
16. But rise, and stand upon thy feet: for I have appeared unto thee for this purpose, to make thee a minister and a witness both of these things which thou hast seen, and of those things in the which I will appear unto thee;
17. Vysvobozuje tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní
posílám,
17. Delivering thee from the people, and from the Gentiles, unto whom now I send thee,
18. Otvírati *oči jejich, aby se obrátili od temností °k světlu
a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl
s posvěcenými vzali skrze víru, kteráž jest ve mne.
°Iz 42,6
60,1
*35,5
*L 2,32
*Ef 1,18
1Pt 2,25
18. To open their eyes, and to turn them from darkness to light, and from the power of Satan unto God, that they may receive forgiveness of sins, and inheritance among them which are sanctified by faith that is in me.
19. A protož, ó králi Agrippo, nebyl jsem *nevěřící nebeskému
vidění.
*Ga 1,16
19. Whereupon, O king Agrippa, I was not disobedient unto the heavenly vision:
20. Ale hned nejprv těm, kteříž jsou °v Damašku
a v Jeruzalémě, i po vší krajině Judské, potom i pohanům
zvěstoval jsem evangelium, aby =pokání činili a obrátili se
k Bohu, skutky hodné pokání činíce.
°9,20
=2,38
3,19
17,30
Jr 18,8
Ez 18,21
33,14
Mt 3,2-8
4,17
9,13
Mk 6,12
L 13,3
24,47
Ř 2,4
2Pt 3,9
Zj 2,16
3,18
20. But shewed first unto them of Damascus, and at Jerusalem, and throughout all the coasts of Judaea, and then to the Gentiles, that they should repent and turn to God, and do works meet for repentance.
21. A pro tu příčinu Židé °javše mne v chrámě, pokoušeli se
rukama svýma zamordovati.
°21,30-31
21. For these causes the Jews caught me in the temple, and went about to kill me.
22. Ale s pomocí Boží ještě až do dnešního dne stojím, vydávaje
svědectví i malému i velikému, nic jiného nevypravuje, než to,
*což jsou Proroci a Mojžíš zvěstovali, že se mělo státi:
*L 24,44n
22. Having therefore obtained help of God, I continue unto this day, witnessing both to small and great, saying none other things than those which the prophets and Moses did say should come:
23. Totiž, že měl Kristus trpěti, °a z mrtvých vstana
první, &zvěstovati světlo lidu tomuto i pohanům.
°Mt 16,21
&1K 15,20
Ko 1,18
Zj 1,5
23. That Christ should suffer, and that he should be the first that should rise from the dead, and should shew light unto the people, and to the Gentiles.
24. To když od sebe promluvil Pavel, Festus hlasem velikým
řekl: Blázníš, Pavle. Mnohé tvé umění k bláznovství tebe
přivodí.
1K 1,18n
2,14
24. And as he thus spake for himself, Festus said with a loud voice, Paul, thou art beside thyself; much learning doth make thee mad.
25. On pak řekl: Nebláznímť, výborný Feste, ale slova pravdy
a středmosti mluvím.
25. But he said, I am not mad, most noble Festus; but speak forth the words of truth and soberness.
26. Víť zajisté o těch věcech král, před kterýmž směle
a svobodně mluvím; nebo *mám za to, žeť ho nic z těchto věcí
tajno není, poněvadž se toto nedálo pokoutně.
*J 18,20
26. For the king knoweth of these things, before whom also I speak freely: for I am persuaded that none of these things are hidden from him; for this thing was not done in a corner.
27. Věříš-li, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.
27. King Agrippa, believest thou the prophets? I know that thou believest.
28. Tedy Agrippa řekl Pavlovi: Téměř bys mne k tomu naklonil,
abych byl křesťanem.
28. Then Agrippa said unto Paul, Almost thou persuadest me to be a Christian.
29. A Pavel řekl: Žádalť bych od Boha, abyste i poněkud
i z cela, netoliko ty, ale všickni, kteříž slyší mne dnes, byli
takoví, jakýž *já jsem, kromě okovů těchto.
*1K 7,7
29. And Paul said, I would to God, that not only thou, but also all that hear me this day, were both almost, and altogether such as I am, except these bonds.
30. A když to Pavel promluvil, vstal král, i vladař a Bernice,
i ti, kteříž s nimi seděli.
30. And when he had thus spoken, the king rose up, and the governor, and Bernice, and they that sat with them:
31. A odšedše na stranu, mluvili spolu, řkouce: Nic °hodného
smrti neb vězení nečiní člověk tento.
°23,9
25,25
31. And when they were gone aside, they talked between themselves, saying, This man doeth nothing worthy of death or of bonds.
32. Agrippa pak Festovi řekl: Mohl propuštěn býti člověk tento,
kdyby se byl *neodvolal k císaři.
*25,11
32. Then said Agrippa unto Festus, This man might have been set at liberty, if he had not appealed unto Caesar.