Bible Kralická
King James Version
1. Když se pak čas smrti Davidovy přiblížil, dával přikázaní
Šalomounovi synu svému, řka:
1. Now the days of David drew nigh that he should die; and he charged Solomon his son, saying,
2. Jáť již odcházím podlé způsobu všech lidí. Proto posilniž se
a měj se zmužile,
2. I go the way of all the earth: be thou strong therefore, and shew thyself a man;
3. A ostříhej přikázaní Hospodina Boha svého, chodě po cestách
jeho, a zachovávaje ustanovení jeho, rozkázaní jeho, i soudy
jeho i svědectví jeho, jakož psáno jest v zákoně Mojžíšově, ať
by se šťastně vedlo, což bys koli činil, i všecko, k čemuž bys
se obrátil,
3. And keep the charge of the LORD thy God, to walk in his ways, to keep his statutes, and his commandments, and his judgments, and his testimonies, as it is written in the law of Moses, that thou mayest prosper in all that thou doest, and whithersoever thou turnest thyself:
4. A aby naplnil Hospodin slovo své, kteréž mi zaslíbil,
mluvě: Budou-li ostříhati synové tvoji cesty své, chodíce přede
mnou v pravdě z celého srdce svého a z celé duše své, tak
mluvě: Že nebude vypléněn po tobě muž z stolice Izraelské.
4. That the LORD may continue his word which he spake concerning me, saying, If thy children take heed to their way, to walk before me in truth with all their heart and with all their soul, there shall not fail thee (said he) a man on the throne of Israel.
5. Také i tom víš, co jest mi učinil Joáb syn Sarvie, totiž, co
učinil dvěma hejtmanům vojsk Izraelských, Abnerovi synu Ner, a
Amazovi synu Jeter, že je zamordoval, dopustiv se vraždy lstivé
v čas pokoje, a zmazal krví zrádně vylitou pás svůj rytířský,
kterýž měl na bedrách svých, a obuv svou, kterouž měl na nohách
svých.
5. Moreover thou knowest also what Joab the son of Zeruiah did to me, and what he did to the two captains of the hosts of Israel, unto Abner the son of Ner, and unto Amasa the son of Jether, whom he slew, and shed the blood of war in peace, and put the blood of war upon his girdle that was about his loins, and in his shoes that were on his feet.
6. Protož zachováš se podlé moudrosti své, a nedáš sstoupiti
šedinám jeho v pokoji do hrobu.
6. Do therefore according to thy wisdom, and let not his hoar head go down to the grave in peace.
7. S syny pak Barzillai Galádského učiníš milosrdenství, tak
aby jídali spolu s jinými při stole tvém; nebo tak podobně ke
mně přišli, když jsem utíkal před Absolonem bratrem tvým.
7. But shew kindness unto the sons of Barzillai the Gileadite, and let them be of those that eat at thy table: for so they came to me when I fled because of Absalom thy brother.
8. Hle, máš také v moci své Semei syna Gery Beniaminského z
Bahurim, kterýž mi zlořečil zlořečením velikým v ten den, když
jsem šel do Mahanaim, ačkoli potom vyšel mi vstříc k Jordánu,
jemuž jsem přisáhl skrze Hospodina, řka: Nezabiji tě mečem.
8. And, behold, thou hast with thee Shimei the son of Gera, a Benjamite of Bahurim, which cursed me with a grievous curse in the day when I went to Mahanaim: but he came down to meet me at Jordan, and I sware to him by the LORD, saying, I will not put thee to death with the sword.
9. Nyní však neodpouštěj jemu. A poněvadž jsi muž opatrný, víš,
jak bys k němu přistoupiti měl, abys uvedl šediny jeho se krví
do hrobu.
9. Now therefore hold him not guiltless: for thou art a wise man, and knowest what thou oughtest to do unto him; but his hoar head bring thou down to the grave with blood.
10. A tak usnul David s otci svými, a pohřben jest v městě
Davidově.
10. So David slept with his fathers, and was buried in the city of David.
11. Dnů pak, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo
čtyřidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě
kraloval třidceti a tři léta.
11. And the days that David reigned over Israel were forty years: seven years reigned he in Hebron, and thirty and three years reigned he in Jerusalem.
12. I dosedl Šalomoun na stolici Davida otce svého, a utvrzeno
jest království jeho velmi.
12. Then sat Solomon upon the throne of David his father; and his kingdom was established greatly.
13. Tedy přišel Adoniáš syn Haggity k Betsabé matce
Šalomounově. Kterážto řekla: Pokojný-li jest příchod tvůj? I
odpověděl: Pokojný.
13. And Adonijah the son of Haggith came to Bathsheba the mother of Solomon. And she said, Comest thou peaceably? And he said, Peaceably.
14. Řekl dále: Mám k tobě řeč. I řekla: Mluv.
14. He said moreover, I have somewhat to say unto thee. And she said, Say on.
15. Tedy řekl: Ty víš, že mé bylo království, a na mne obrátili
všickni Izraelští tvář svou, abych kraloval, ale přeneseno jest
království na bratra mého, nebo od Hospodina usouzeno mu bylo.
15. And he said, Thou knowest that the kingdom was mine, and that all Israel set their faces on me, that I should reign: howbeit the kingdom is turned about, and is become my brother's: for it was his from the LORD.
16. Nyní pak jediné věci žádám od tebe, nechť nejsem oslyšán.
Kteráž řekla jemu: Mluv.
16. And now I ask one petition of thee, deny me not. And she said unto him, Say on.
17. A on řekl: Rci, prosím, Šalomounovi králi, (neboť neoslyší
tebe), ať mi dá Abizag Sunamitskou za manželku.
17. And he said, Speak, I pray thee, unto Solomon the king, (for he will not say thee nay,) that he give me Abishag the Shunammite to wife.
18. Odpověděla Betsabé: Dobře, jáť budu mluviti o tebe s
králem.
18. And Bathsheba said, Well; I will speak for thee unto the king.
19. Protož vešla Betsabé k králi Šalomounovi, aby mluvila s ním
o Adoniáše. I povstal král proti ní, a pokloniv se jí, posadil
se na stolici své; rozkázal také postaviti stolici matce své. I
posadila se po pravici jeho,
19. Bathsheba therefore went unto king Solomon, to speak unto him for Adonijah. And the king rose up to meet her, and bowed himself unto her, and sat down on his throne, and caused a seat to be set for the king's mother; and she sat on his right hand.
20. A řekla: Jediné věci neveliké já žádám od tebe, nechť
nejsem oslyšána. I řekl jí král: Žádej, matko má, neboť
neoslyším tebe.
20. Then she said, I desire one small petition of thee; I pray thee, say me not nay. And the king said unto her, Ask on, my mother: for I will not say thee nay.
21. Kteráž řekla: Nechť jest dána Abizag Sunamitská Adoniášovi
bratru tvému za manželku.
21. And she said, Let Abishag the Shunammite be given to Adonijah thy brother to wife.
22. A odpovídaje král Šalomoun, řekl matce své: Proč ty jen
žádáš za Abizag Sunamitskou Adoniášovi? Žádej jemu království,
poněvadž on jest bratr můj starší nežli já, a má po sobě
Abiatara kněze a Joába syna Sarvie.
22. And king Solomon answered and said unto his mother, And why dost thou ask Abishag the Shunammite for Adonijah? ask for him the kingdom also; for he is mine elder brother; even for him, and for Abiathar the priest, and for Joab the son of Zeruiah.
23. I přisáhl král Šalomoun skrze Hospodina, řka: Toto ať mi
učiní Bůh a toto přidá, že sám proti sobě mluvil Adoniáš řeč
tuto.
23. Then king Solomon sware by the LORD, saying, God do so to me, and more also, if Adonijah have not spoken this word against his own life.
24. Protož nyní, živť jest Hospodin, kterýž mne utvrdil, a
posadil na stolici Davida otce mého, a kterýž mi vzdělal dům,
jakož byl mluvil, že dnes umříti musí Adoniáš.
24. Now therefore, as the LORD liveth, which hath established me, and set me on the throne of David my father, and who hath made me an house, as he promised, Adonijah shall be put to death this day.
25. A tak poslal král Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, kterýž
udeřil na něj, tak že umřel.
25. And king Solomon sent by the hand of Benaiah the son of Jehoiada; and he fell upon him that he died.
26. Abiatarovi knězi také řekl král: Jdi do Anatot k rolí své,
nebo jsi hoden smrti. Ale nyní nezabiji tebe, poněvadž jsi
nosil truhlu Hospodinovu před Davidem otcem mým, a snášel jsi
všecka ta ssoužení, kteráž snášel otec můj.
26. And unto Abiathar the priest said the king, Get thee to Anathoth, unto thine own fields; for thou art worthy of death: but I will not at this time put thee to death, because thou barest the ark of the Lord GOD before David my father, and because thou hast been afflicted in all wherein my father was afflicted.
27. I svrhl Šalomoun Abiatara s kněžství Hospodinova, aby
naplnil řeč Hospodinovu, kterouž byl mluvil proti domu Elí v
Sílo.
27. So Solomon thrust out Abiathar from being priest unto the LORD; that he might fulfil the word of the LORD, which he spake concerning the house of Eli in Shiloh.
28. Donesla se pak pověst ta Joába, (nebo Joáb postoupil po
Adoniášovi, ačkoli po Absolonovi byl nepostoupil). Protož utekl
Joáb k stánku Hospodinovu, a chytil se rohů oltáře.
28. Then tidings came to Joab: for Joab had turned after Adonijah, though he turned not after Absalom. And Joab fled unto the tabernacle of the LORD, and caught hold on the horns of the altar.
29. I oznámeno králi Šalomounovi, že utekl Joáb k stánku
Hospodinovu, a že jest u oltáře. Tedy poslal Šalomoun Banaiáše
syna Joiadova, řka: Jdi, oboř se na něj.
29. And it was told king Solomon that Joab was fled unto the tabernacle of the LORD; and, behold, he is by the altar. Then Solomon sent Benaiah the son of Jehoiada, saying, Go, fall upon him.
30. A když přišel Banaiáš k stánku Hospodinovu a řekl jemu:
Takto praví král: Vyjdi, odpověděl jemu: Nikoli, ale tuto umru.
V tom oznámil zase Banaiáš králi řeč tu, řka: Takto mluvil
Joáb, a tak mi odpověděl.
30. And Benaiah came to the tabernacle of the LORD, and said unto him, Thus saith the king, Come forth. And he said, Nay; but I will die here. And Benaiah brought the king word again, saying, Thus said Joab, and thus he answered me.
31. Na to řekl jemu král: Učiň, jakž mluvil, a udeř na něj, a
pochovej jej, a odejmeš krev nevinnou, kterouž vylil Joáb, ode
mne i od domu otce mého.
31. And the king said unto him, Do as he hath said, and fall upon him, and bury him; that thou mayest take away the innocent blood, which Joab shed, from me, and from the house of my father.
32. A navrátí Hospodin krev jeho na hlavu jeho; nebo obořiv se
na dva muže spravedlivější a lepší, než jest sám, zamordoval je
mečem bez vědomí otce mého Davida, Abnera syna Ner, hejtmana
vojska Izraelského, a Amazu syna Jeter, hejtmana vojska
Judského.
32. And the LORD shall return his blood upon his own head, who fell upon two men more righteous and better than he, and slew them with the sword, my father David not knowing thereof, to wit, Abner the son of Ner, captain of the host of Israel, and Amasa the son of Jether, captain of the host of Judah.
33. A tak navrátí se krev jejich na hlavu Joábovu, a na hlavu
semene jeho na věky, Davidovi pak a semeni jeho, domu jeho a
stolici jeho buď pokoj až na věky od Hospodina.
33. Their blood shall therefore return upon the head of Joab, and upon the head of his seed for ever: but upon David, and upon his seed, and upon his house, and upon his throne, shall there be peace for ever from the LORD.
34. A protož vyšed Banaiáš syn Joiadův, obořil se na něj, a
zabil jej. A pochován jest v domě svém na poušti.
34. So Benaiah the son of Jehoiada went up, and fell upon him, and slew him: and he was buried in his own house in the wilderness.
35. I ustanovil král Banaiáše syna Joiadova místo něho nad
vojskem, a Sádocha kněze ustanovil král místo Abiatara.
35. And the king put Benaiah the son of Jehoiada in his room over the host: and Zadok the priest did the king put in the room of Abiathar.
36. Zatím poslav král, povolal Semei, a řekl jemu: Ustavěj sobě
dům v Jeruzalémě, a tu zůstávej a nevycházej odtud ani sem ani
tam.
36. And the king sent and called for Shimei, and said unto him, Build thee an house in Jerusalem, and dwell there, and go not forth thence any whither.
37. Nebo v kterýkoli den vyjdeš, a přejdeš přes potok Cedron,
věz jistotně, že umřeš; krev tvá bude na hlavu tvou.
37. For it shall be, that on the day thou goest out, and passest over the brook Kidron, thou shalt know for certain that thou shalt surely die: thy blood shall be upon thine own head.
38. I dí Semei k králi: Dobráť jest ta řeč. Jakož mluvil pán
můj král, takť učiní služebník tvůj. A tak bydlil Semei v
Jeruzalémě po mnohé dny.
38. And Shimei said unto the king, The saying is good: as my lord the king hath said, so will thy servant do. And Shimei dwelt in Jerusalem many days.
39. Stalo se pak po třech letech, že utekli dva služebníci
Semei k Achisovi synu Maachy, králi Gát. I pověděli to Semei,
řkouce: Hle, služebníci tvoji jsou v Gát.
39. And it came to pass at the end of three years, that two of the servants of Shimei ran away unto Achish son of Maachah king of Gath. And they told Shimei, saying, Behold, thy servants be in Gath.
40. Pročež vstav Semei, osedlal osla svého, a jel do Gát k
Achisovi, aby hledal služebníků svých. I navrátil se Semei, a
přivedl zase služebníky své z Gát.
40. And Shimei arose, and saddled his ass, and went to Gath to Achish to seek his servants: and Shimei went, and brought his servants from Gath.
41. Povědíno pak Šalomounovi, že odšel Semei z Jeruzaléma do
Gát, a že se navrátil.
41. And it was told Solomon that Shimei had gone from Jerusalem to Gath, and was come again.
42. Tedy poslav král, povolal Semei a řekl jemu: Zdaliž jsem tě
přísahou nezavázal skrze Hospodina, a osvědčil jsem proti tobě,
řka: V kterýkoli den vyjdeš, a sem i tam choditi budeš, věz
jistotně, že smrtí umřeš? A řekl jsi mi: Dobrá jest ta řeč,
kterouž jsem slyšel.
42. And the king sent and called for Shimei, and said unto him, Did I not make thee to swear by the LORD, and protested unto thee, saying, Know for a certain, on the day thou goest out, and walkest abroad any whither, that thou shalt surely die? and thou saidst unto me, The word that I have heard is good.
43. Pročež jsi tedy neostříhal přísahy Hospodinovy a přikázaní,
kteréž jsem přikázal tobě?
43. Why then hast thou not kept the oath of the LORD, and the commandment that I have charged thee with?
44. Řekl také král k Semei: Ty víš všecko zlé, kteréhož
povědomo jest srdce tvé, co jsi učinil Davidovi otci mému, ale
Hospodin uvedl zase to tvé zlé na hlavu tvou.
44. The king said moreover to Shimei, Thou knowest all the wickedness which thine heart is privy to, that thou didst to David my father: therefore the LORD shall return thy wickedness upon thine own head;
45. Král pak Šalomoun bude požehnaný, a stolice Davidova
stálá před Hospodinem až na věky.
45. And king Solomon shall be blessed, and the throne of David shall be established before the LORD for ever.
46. I přikázal král Banaiášovi synu Joiadovu, kterýž vyšed,
obořil se na něj, tak že umřel. A tak utvrzeno jest království
v ruce Šalomounově.
46. So the king commanded Benaiah the son of Jehoiada; which went out, and fell upon him, that he died. And the kingdom was established in the hand of Solomon.